Krize a propady jsou nezbytnou součástí vývoje akciových trhů. I když v historii najdeme řadu učebnicových případů, je nemožné zabránit tomu, aby se krize neopakovaly. Potvrzením je poslední hypoteční a následná kreditní krize, jejichž následky se do trhů promítají dodnes.

Poslední krize probíhala následovně. Prostředí nízkých úrokových sazeb rozhýbalo hypoteční segment. Banky začaly poskytovat ve větší míře i hypotéky méně bonitním klientům. Investoři naopak hledali takové investiční alternativy, které by jim přinesly vyšší zhodnocení. Právě produkty, které banky namíchaly z hypotečních úvěrů, byly díky vyššímu zhodnocení atraktivní. Skrytá rizika těchto investic ovšem vyplavala na povrch až v okamžiku, kdy méně bonitní klienti nebyli schopni hypotéky splácet. Hypoteční krize plynule přešla v kreditní krizi. Bankám se citelně nedostávala potřebná likvidita a díky ztrátám bylo nutné navyšovat kapitál. Dostavily se bankroty některých finančních a hypotečních ústavů, které napětí ještě více stupňovaly. Výprodeje na sebe nedaly čekat. Mnozí ze současné situace viní i americkou centrální banku, která praktikovala politiku nízkých úrokových sazeb.

Navzdory současným problémům jsou základy regulatorních opatření zavedených v uplynulých deseti letech odolné a pevné. Případná ekonomická krize tak bude mít jiné příčiny než na konci první dekády druhého tisíciletí. Od roku 2008 došlo k poklesu zajištění a zadluženosti soukromého sektoru. Ačkoliv je míra veřejného zadlužení velmi vysoká, kompenzují ji velmi nízké úrokové sazby. Na akciových ani realitních trzích, s výjimkou Velké Británie, v současnosti není žádná bublina. Na dluhopisovém trhu bublina vznikla, avšak banky přijaly opatření proti jejímu splasknutí. Ke spuštění nové finanční krize by tak muselo dojít k masivnímu šoku na globálních trzích. Největšími kandidáty v tomto směru jsou masivní propad kurzu čínského juanu, neočekávaný inflační šok či možná platební neschopnost některého z rozvíjejících se trhů či velké korporace.

Varovné signály blížícího se propadu jsou vidět na mnoha místech. Trhy znepokojuje hlavně zpomalení růstu čínské ekonomiky, které potvrzuje každá nová statistika. Nejde jen o prudký pokles vývozu ze země, Čína navíc zřejmě přepálila expanzi do zahraničí. Mnoho peněz navíc tamní vláda utopila v megalomanských projektech a velkou část nakoupila na dluh. Od předchozí krize však současnou situaci odlišují nejméně dvě skutečnosti: levné komodity a nízké úrokové sazby. V roce 2008 byly ceny ropy vysoko nad 100 dolary za barel a banky dusily ekonomiku vysokými úroky.

Finanční krize se většinou definuje jako prudký pád hodnoty finančních nástrojů. Na ekonomiku může mít krize dopad zásadní - jako v letech 1929 nebo 2008, ale také nemusí mít dopad v podstatě žádný - viz krach na Wall Street v roce 1987. Většina lidí žije v normální, nefinanční ekonomice, a technické názvosloví je jim cizí. Krize pro ně je v podstatě špatný stav ekonomiky. Stav, kdy se jim začne dařit hůř a vyhlídky na zlepšení jsou nulové. Proto také slovo krize obyčejného člověka, politika či novináře tolik vzrušuje.